Tak zase tady

28. leden 2017 | 12.34 | rubrika: Osobní

Dlouho jsem tady nebyla. Období smutnění se protáhlo, možná proto, že nebylo kde se z toho vypsat a tak jsem to v sobě postupně vstřebávala, až to začlo vylézat v podobě nemocí. Ale hlavně, že to leze...

Smutek je moc ošklivá věc a pokud to není takové to truchleníčko pro zalezlé sluníčko, které je celkem neškodné, akorát otráví den, pokud zrovna nejsme notoričtí škarohlídi, tak si se smutkem poradime relativně brzy, i když velký smutek nahlodá i jinak pevné sebevědomí a třeba si všimneme věcí, které bychom za normálních okolností vůbec neřešili.

Smutné je taky to, že pro samé smutky člověk zapomene na radosti života, jako třeba moje kamarádka, která pořád ochraňovala pod svými křídly celou svoji rodinu, bratra, rodiče, kdekoho ještě k tomu a pak najednou zjisila, že ta její rodina, kterou vnímala jako v pohodě, se jí zpod křídel rozprchla, manžel si se synem vystačili, časem si k zábavě přibrali pár kamarádek, když nemohla maminka a bylo jim jedno, že zůstala nakonec úplně sama. Ona totiž jednoho dne zjistila, že vlastně stejně nic nezachránila a musela zachraňovat sebe a svou duši.

Stává se to. Stává se i to, že nezůstane jen u jedné rány, mohou přijít dvě a pěkně každá z jedné strany. Není nemožné a není ani ostuda utržit dvě facky najednou. Musíme to ustát. A když to ustojíme, vstaneme posílené. Možná ne hned, možná si musíme natřepat trochu křídla, ale jisté je, že zase vstaneme. A třeba nakonec zjistíme, že jsme lehčí o balvan povinností, které nás dříve svazovaly.  Smutky jsou dobré i k tomu, abychom si to přerovnaly v hlavě.

Konec smutnění, užívejte víkendu.

Související články

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Zas je to tady

14. září 2016 | 15.00 | rubrika: Osobní
Vrátilo se to! Jsem zase trochu šťastná a vidím život jinak. Po všech těch negativních zkušenostech z posledních skoro deseti let, kdy jsem přestala věřit svým snům a tomu, že se všechno obrátí.
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 19x

Zákaz

14. září 2016 | 09.25 | rubrika: Osobní

Přijde k nám jako by se nechumelilo a jako by mu to tam patřilo. Pak se obvykle připojí k tomu, kdo je mu v tu chvíli sympatický a chová se suverénně dál. Naposledy se zprvu zajímal o mne, ale potom přišel dědeček a ten má v pokoji poklady. Vzal ho s sebou

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 20x

Neotáčej se

13. září 2016 | 13.38 | rubrika: Osobní
Neotáčej se, když láska odchází, nemá přec smysl hledět mu na záda. Přej, ať ho štěstí cestou provází, neotáčej se, nech ho jít, neřáda. S pokorou dívej se dopředu jen, jistě tam uvidíš skutečný sen. Láska, co odchází, nemiluje. Takových ženská nelituje.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x) | přečteno: 22x

Změna je život

26. srpen 2016 | 15.18 | rubrika: Osobní

Prožila jsem si životní šok a rozhodla se zrušit blog. Bylo v něm spousta radosti i bolesti, smíchu i smutku, jenomže nastala chvíle, kdy se mi zdálo, že jedna kapitola mého života skončila a že se musí zavřít.

Odešla mi maminka. Tušila jsem to dlouho, ale jak je člověk celý život naivní a nemyslí na to, jaké přijdou konce, tak si to nechce připustit. A když se kouká na to, jak trpí nejbližší