Zenska | Láska je přece jenom slovo

Milostná dobrodružství jsou taková hra bez pravidel. A tak je v ní dovoleno všechno? Někdy je lepší napsat dopis na rozloučenou.  

Můj milý,

posílám Ti na rozloučenou fotku, cos mi kdysi poslal sám. Jsi na ní ty a malý syn. Tenkrát jsi mi říkal, že děti nemáš, a když jsi přiznal syna, tak že další nechceš. Byl jsi ještě krátce ženatý a zdálo se mi to divné.

V pozadí na té fotce byla žena s miminem. Bála jsem se, jestli to není manželka, ale raději jsem se nezeptala. O druhém dítěti jsem se dozvěděla z dotazníku při nástupu. Bylo mu už pět. Trochu mě to dostalo, ale horší bylo, když jsem se ze dne na den stala součástí vaší šťastné rodiny, o které jsi mi denně vyprávěl. Být mouchou v rodině milence, těšit se z každého výročí a sdílet rodinná tajemství není dobrý lék pro vyšší sebevědomí. Tohle jsme ale zvládli, jen jsem tiše hodně trpěla.

Kdybych bývala na začátku znala celou pravdu, byl by to zároveň konec. Po pěti letech už to bylo jedno, jakmile vyšla pravda najevo, konec to každopádně byl. Přesto to ještě pokračovalo a přibyly postavy.

Kromě historek z rodiny jsem nechtěně vyslechla pár hovorů, zahlédla pár e-mailových fotek a jednu papírovou s věnováním Ti dokonce musela osobně předat. Raději bych to nevěděla, chtěla jsem ještě mít aspoň zbytek iluzí. O té blondýně jsem se víc nedozvěděla, zato když jsi změnil práci, bavil jsi mě historkami o úžasné paní účetní.

Když jsem vás potkala v obchodním domě a viděla tě, jak tam na ní visíš a nevnímáš, hlasitě jsem pozdravila. Nepoznal jsi mě, ale asi ti to došlo a tak jsi mě během minuty přes sms pozval na kafe. V tu chvíli jsi podváděl tři ženské zároveň. Mě, manželku i tu po tvém boku. Máš neskutečný talent a přitom prý neumíš dělat dvě věci najednou.

Citům se sice nedá poroučet, ale zamilovat se do mistra ve lhaní je těžká disciplína a tak jsem se často ptala, proč to mám zažít zrovna já? A pak mě napadlo napsat si tabulku "pro a proti" případného rozchodu, vyšla mi jenom samá pozitiva. Jsem totiž křehká duše, kterou jsi oťukával jako vajíčko uvařené natvrdo a zastávám názor, že v případě beznadějných lásek je lepším řešením euthanasie.

Když to tak shrnu pohledem ve zpětném zrcátku, byla to cesta plná boulí, na které nebyla záchranná lana. Už je to pryč a LÁSKA je zase jenom slovo.