Anebo nepřeje? Jak se to vezme. Záleží i na tom, jak si lásku představujeme a zda se v představě lásky oba shodneme.

Někdy láska bolí a přináší trápení. To když je jednostranná, neopětovaná a nechtěná. Možná, že bolí, i když je jí moc.

Někdy se najde jedinec, který si to uvědomuje a rozhodne se být radši sám. Život je moc krátký na to, aby se mučil a staral, ví, že nechce mít rád jednu, chce všechny a proč by taky ne? Sám se o sebe postará, překážet nikomu nebude a tak se nikdo nestarejte!

Jak řekl, tak udělal. Spokojeně si žil a užíval, k čemu jsou přece kamarádi? A kamarádky .... a když zrovna nemá nikdo čas, tak si na dálku s někým ťukne a lehce se seznámí.

Léta letěla, zábava těšila, kolik bylo náhodných seznámení, to už ani nepočítal, byteček měl k dispozici pořád nebo se vzbudil v cizím, no co, hlavně, že to bylo bez následků!

Až jednou ....

Bylo zrovna léto, když se stavil na návštěvě u matky: "Podívej, Ludvo, nikdy jsem se nestarala, jak žiješ, ale to mi nechodily divné dopisy." Vytáhla obálku a z ní psaní, ve kterém se jí svěřila neznámá paní. Ptala se, jestli matka ví, že má od Ludvy vnouče. Paní asi netušila, že se maminky dozvídají věci poslední.

"Mami, tohle neřeš. Nikdy jsem nic nesliboval a na svém rozhodnutí žít sám dál nic měnit nebudu."

Jak řekl, tak udělal. Povinnosti plnil, dál si žil svým životem a žádná ho nikdy nepolapila. Chlapa prostě nepředěláš, i kdyby ses měla rozkrájet!